Jsem líným tvorem a stydím se před sebou

Je skoro až neuvěřitelné, jak rychle se dá zapomenout na to, že máte vlastní blog, kde se ze všeho můžete vypsat a ještě ostatním nadělit něco dobrého a zajímavého. Ano, stalo se to právě teď. Proto už skoro dva měsíce jste, milí čtenáři, nemohli objevit ani jeden článek. Tady začíná nepravidelná, samozvaná rubrika Těžký život.

Co bych k tomu ještě ... no prostě jsem na svůj Tónlist zapomněl. Totálně se na něj vykašlal. Jako kdyby u drabajsů náhle vypukla nějaká apokalypsa. Ale kdepak, to je prostě moje dutá hlava. Se stává.  Tak snad si vzpomenu podruhé. Rád bych, jenom prostě na to není dostatek času. A v tom je asi to jádro pudla.  Ale konec sypání popelu na vlastní hlavu, to stejně ve výsledku nikoho nezajímá. :)

Nechť Tónlist žije a nemá líného majitele!

Dvě holky z Islandu. Pascal Pinon.

Toto zajímavé duo Jófríður and Ásthildur Ákadóttir z Reykjavíku jsem zaznamenal asi před dvěmi lety, kdy jim vyšel povedený eponymní debut slibující opět něco nového a přitom tak jednoduchého až obyčejného. Bylo to velmi milé, možná naivní, po domácku vytvořené a velmi dobře poslouchatelné. Dvě mladé holky z Islandu, jejich hudba a pohled na svět.

Nyní mají venku novinku Twosomeness, která mi v mnoha ohledech přijde o mnoho lepší, než předchozí debut. Z obyčejných folkových písniček se stala - pro tento ostrov tak typická - folktronica, aranže jsou vyspělejší a především jsou to skvělé písničky, co dělají tuto desku daleko lepším zážitkem. A opravdu mohu řici, že čím déle toto album poslouchám, tím více se mi líbí.  Na jejich prvotinu jsem už dávno zapomněl. Protože Twosomeness je přesně to, co potřebuji. :)

Tak hodně štěstí, holky - je to vynikající!

Laura Mvula zpívá měsíci

Laura Mvula je nová hudební senzace a Britka jako poleno, i když to na první pohled nevypadá. Pochází z Birminghamu a světu ukázala, že opravdu umí. Její deska Sing To The Moon je naprosto fascinující záležitost. Opravdu fantastická deska, kde se prolíná soul s jazzovými prvky.  Začal jsem ji poslouchat cca před dvěma týdny a stále je co objevovat.  Proto tento dnešní článek zkrátím a nechám Vás si vychutnat nádhernou hudbu, která jde přímo od srdce. Živé provedení titulní skladby z legendárního kalifornského rádia KCRW (jak jste si jistě mohli všimnout, jedná se o moji oblíbenou stanici) je ovšem naprostá delikatesa. Doporučuji, je to radost poslouchat!

Jak vypadá nebe podle Rebeccy Ferguson?

Je obrovská škoda, že všechny naše talentové soutěže už strašně dlouho nenalezly někoho, kdo je opravdu vyjímečný. V Británii, nebo Americe tyto soutěže (nebo spíše show) podobného formátu mají neskutečnou popularitu.  Možná to má něco společného s tím, co jsem naznačil výše. Ale proč to vlastně píšu? Britská zpěvačka Rebecca Ferguson je jeden z těch kvalitních talentů. Přesto se drží spíše v pozadí a zrovna v jejím případě je to na škodu. Nebo má prostě smůlu a to se - bohužel - stává taky dost často. Její debut je ale překvapivě vyzrálý a s každým poslechem se Vám chce radostí skákat výš a výš.

Album Heaven je deskou, kterou by bral všemi deseti snad každý tamější účastník podobné talentové soutěže. Má skvělý zvuk, retro feeling starých a dobrých soulových pecek, super produkci a hlavně mnoho výtečných hudebních nápadů a emocí. To vše doplňuje - jak jinak - perfektní hlas Rebeccy Ferguson. To, že deska stojí za pozornost svědčí i to, že na všech písničkách má podíl sama zpěvačka.

Ano, tohle album mne překvapivě dostalo. Nedalo mi to a ihned jsem si opatřil originální CD, protože kdybych tak neudělal, asi bych si to vyčítal, pokud by už nebylo v našich končinách k dostání.  Pro tento blog jsem vybíral opravdu dlouho a nakonec jsem na poslední chvíli vybral baladu "Teach Me How To Be Loved", která rozhodně patří mezi ty nejlepší kusy. Ta píseň má opravdu velké emoce.  A klidně se přiznám - Rebecca Ferguson mne baví víc, než třeba populární Adele. Někdy se může stát, že se prostě osobní priority změní. :)

Takzvaná elektro superbanda

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Opravdu to není třeba. Někdy je prostě jednoduché napsat jedno jméno a víme odkud vítr fouká. Nigel Godrich. Že toto jméno neznáte? Ale jděte - možná nemáte oči všude, nečtete booklety svých těžce zakoupených cédéček nebo vinylů a nebo se vůbec neorientujete v alternativní, nebo elektro muzice. Tak a co teď. Budete číst dál, nebo se na to vyprdnete a pustíte si rovnou písničku?  I kdepak, vysvětlím o co tu běží. (S tou horkou kaší se mi to tedy nepovedlo, ehm.)

Nigel Godrich je totiž velice uznávaným producentem na poli alternativní a elektronické hudby. Má za sebou spolupráci s takovými jmény jako jsou Radiohead, Paul McCartney, Metric, Travis, Charlotte Gainsbourg a nebo třeba U2.  Musíte uznat, že to jsou opravdu skvělé reference a navíc se o Godrichovi říká, že je takovým "šestým členem" již zmíněné kapely Radiohead. To už něco znamená. My Yorkovci prostě víme.

Ale uskupení Ultraísta, které Vám dnes prezentuji nestojí pouze na něm. Je tu také skvělý bubeník a opět hudební producent Joey Waronker, který spolupracoval např. s Beckem, R.E.M. nebo Elliotem Smithem. A v neposlední řadě tu máme čest s ženským elementem, zpěvačkou Lauron Bettinson.  Prostě supergroup jak má být.  Jako ukázku tohoto velmi vydařeného projektu jsem vybral píseň Bad Insect. Její hypnotická atmosféra je naprosto pohlcující. Zkuste se zhypnotizovat též!